Radost a štěstí

Radost a štěstí, jako duchovní stav

Většina lidí touží prožívat stavy, které bychom nazvali radostí a štěstím. Nepochybně být trvale ve stavu harmonie, radosti, štěstí, blaženosti, je přirozeným stavem člověka a jeho výsostným právem.
Přesto však málo co, je více vzdálené skutečnosti, než život běžného člověka od trvalého prožívání radosti a štěstí.
Pokud se však zadíváme do očí velmi malých dětí, do těchto „zrcadel“ duše, nejspíš zde uvidíme hluboký stav harmonie, klidu, míru, radosti a štěstí. V podobném stavu se kdysi nacházela většina z nás.
Pokud jsme ve stavu harmonie kdysi byli, je namístě otázka, co se stalo, jaká je příčina, jaký je důvod, že již v tomto stavu nejsme. Jelikož se věci nedějí bezdůvodu, náhody neexistují, má i naše stávající situace svůj důvod, svůj smysl.
Důležité je pochopit, že každý akutní a intenzivní stav diskomfortu v lidském těle, má primárně za účel nastolit stav  h a r m o n i e . Ve skutečnosti (pochopitelně na úrovni této roviny), každé trápení, bolest, nepohoda, není primárně proto, aby člověka trápila, ale pomáhá vytvářet stav celistvosti, harmonie. Pokud člověk je dostatečně duchovně bystrý, dostatečně citlivý a vědomý, bude reagovat a plnit jemné nuance osudu, aniž by muselo dojít k intenzivnímu trápení. Samozřejmě, že ten, jenž odmítá příjmout to co je nevyhnutelné, ten jenž se stal naprostým ignorantem vůči toku života, nemůže se divit, když bude učební lekce značně nepříjemná a bolestivá.
Přitom k pochopení zákonitostí a pravidel tohoto světa, nepotřebujeme žádné mimořádné schopnosti. Vše je tak nesmírně jednoduché, nesmírně prosté. Je to tak prosté a samozřejmé, že to jsou schopné pochopit i velmi malé děti.
Je docela s podivem, že „staří“, zkušení, moudří a dospělí totéž obvykle  pochopit schopni nejsou. Možná by bylo přesnější říct, že nejsou  o ch o t n i  pochopit.
Přitom, je to tak jednoduché. Jak nahoře, tak dole… jak v nebi, tak na zemi…jak v duchu, tak ve hmotné rovině. Není zde žádná záludnost, žádné skryté tajemství, pravda se před člověkem neskrývá, pouze on sám, ji odmítá vidět.
Dokud člověk bude odmítat skutečnost přítomnosti, bude se opíjet „nápojem“ nevědomosti, nemůže se divit, že život jednotlivce, potažmo celého lidstva vypadá tak, jak vypadá.
Přestože není nejmenší důvod zneklidňovat a trápit se nevědomostí většiny lidstva, na stranu druhou je potřeba pochopit systém a funkce tohoto matrixu. Bez pochopení základních mechanismů a souvztažností je osvobození velmi obtížné.
Je třeba si uvědomit, že většina lidstva žije v šíleném světě, šílené skutečnosti, zhypnotizovaná nablýskanými pozlátky tohoto světa, prožívá cyklické utrpení ať již to nazývá radostí, nebo bolestí. Je třeba pochopit, že spokojení, skromní lidé, jsou největším nebezpečím pro tuto postmoderní civilizaci, založenou na neustálé snaze uspokojit úměle vytvořené potřeby, přidáváním a vytvářením potřeb dalších.
Opravdová radost a štěstí, stejně jako vše opravdové a hodnotné není z tohoto světa a nelze je v tomto světě nalézt. Pochází z duchovní říše zvané nebe, o kterém většina lidí nemá ani ponětí.
To, co nazýváme radostí a štestím, je jen chabá náhražka skutečnosti, která je navíc nestálá, časově omezená a cyklicky se proměňuje ve svůj opak, ve svoji negací. Je to nevyhnutelné, neboť se jedná o samotný princip konstrukce tohoto hmotného světa. Tato podstata duálního světa, neustálá proměna protikladů, je samotným základem této reality. Snaha člověka získat a udržet pouze jeden pól je velmi naivní a odsouzená předem k nezdaru.
Jak lze získat stav radosti a štěstí?
Ve skutečnosti získat  n e l z e .
Nelze získat něco, co jsme vždy měli, co jsme nikdy neztratili.
Jedině lze si opět začít uvědomovat skutečnost, začít konečně znovu, doopravdy žít. Není tedy třeba něco udělat, je pouze třeba něco pochopit.
Realita se poté zcela nezbytně upraví sama…ono jí ostatně ani nic jiného nezbyde.
Přesto situace není snadná. Člověk není pánem ve svém domě. V jeho domě (egu, mysli), se roztahují nezvaní hosté, vetřelci, temné stíny, které v průběhu hry, tohoto světa, přebrali vládu nad většinou lidstva. Zní to možná jako fantazie, nebo bláznivé povídání, ale přesto je to naprostá realita. Dokonce mnohem větší, než zdánlivá pevnost dřevěné nohy od stolu.
Opravdovou radost a štěstí získat nelze. Je to stav vesmíru, stav harmonické existence. Cesta osvobození není cesta ven, do světa, akce, za „novými“ zážitky, ale cesta dovnitř, domů, k Otci, sama k sobě.
Ona činnost hrdiny, nespočívá v přidávání vlastností, zásluh, dobrých skutků, ke stávající struktůře osobnosti, ale spíše v odebírání a odevzdávání iluzí Bohu.
Pouze aktivní cestou pokory, skromnosti a pochopení souvztažnosti, může adept překonat falešné programy vetřelců, překonat a rozpustit hypnotický stav zoufalství a beznaděje tohoto šíleného světa.
Je však důležité neplést si stav aktivní pokory válečníka, se změkčilostí, beznadějí, depresí, nebo smutkem obyčejného člověka. Deprese není odevzdání, beznaděj není pokora.
Aby se člověk mohl vydat cestou odevzdání a pokory, musí se nejdříve stát válečníkem, musí se postavit sám sobě, svým strachům a falešným touhám. Pouze pak pochopí, co je to pokora, co je skutečnost.
A poté ve stavu jednoty, ve stavu souladu s Nejvyšší bytostí, je každý okamžik svátek, každý krok je požehnáním, každý prožitek je radostí a každý stav je stavem nevýslovného štěstí.
Až poté je člověk skutečně šťastný.
Do té doby se bude jen stále honit za iluzí tohoto světa, zápasit s přeludy, ve své zoufalé cestě za zážitky, za štěstím, až ho nakonec z tohoto blouznění dočasně vysvobodí smrt…
Kéž všem probouzejícím se lidem na cestě k opravdovému štěstí pomáhá Bůh.

zobrazeno: 1 494x | 2 komentáře

Komentáře

  1. Pavlina napsal(a):

    Děkuji, válečníku s přeludy, za krásný text. Ať jsi šťastný, ať je ti dobře!

  2. gita napsal(a):

    Čtu to až dnes – přesně tak, jak to má být… :-)
    To jsi psal pro mě? Na duchovní prosbu? 😉
    DĚKUJI!

Napsat komentář: gita Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>