Mikrovlnná trouba

Mikrovlnná trouba aneb dnešní společnost

Není mým koníčkem psát o současné lidské společnosti. Není vcelku proč. Jednak je vše tak jak má být. Je vše v pořádku a na straně druhé je vše tak, jak si společnost či jednotlivci přejí…
Malá otázka čtenáři: „K čemu je dobrá mikrovlnná trouba?“ K jedné věci určitě! Na hubení dřevokazných hub a červotočů. Vynikající věc. Jistě, musí se předělat: rozřezat, vytvořit trychtýřovitou anténu jako vlnovod… Ale výsledek stojí za to. Kdo zažil, co je mít ve stavbě dřevomorku domácí, ví o čem mluvím.
Co tím chci říct? Akorát to, že všechny věci na tomto světě mají svoji úlohu a svůj význam. Pouze je třeba je využívat ke správnému účelu. Pokud se někdo rozhodne používat mikrovlnku k ohřevu potravin (dokonce i pro kojence), je to jeho věc. Ponese však následky. Ostatně jak jinak.
Před nějakou dobou jsem procítil, proč je tolik nemocí mezi lidmi. Je to nezbytné. Míra nemocnosti je přímo úměrná míře lidské ignorace. Když jsem se vcítil do Nitra člověka, pochopil jsem, že není jiné možnosti. Míra ignorace k sobě samému, k ostatním lidem i k Bohu je obrovská. Nebudu srovnávat jestli dříve byla větší, nebo menší. To není vůbec důležité. Důležitější je, že osud (lidská duše, duch, Já) vyčerpal všechny mírné i laskavé prostředky k tomu, aby odvrátil lidského ducha (ovládaného egem) z jeho chybné cesty. Pro většinu lidí zbývá jediná korekce osudu: bída, utrpení, nemoc a smrt. Není vůbec důležité, zda jsi chudý nešťastný, nebo bohatý nešťastný. Tyto dvě skupiny tvoří většinu průmyslové civilizace. Zatímco chudí nešťastní usilují stát se bohatými nešťastnými, bohatí obvykle chtějí ještě více moci nad druhými. Je to docela zoufalé.
Všemi dostupnými prostředky pokouší se člověk přelstít svůj osud, přelstít sama sebe, přelstít Boha. Jeho počínání je však marné. Spíše uchopí ruka sama sebe, než se ego stane nesmrtelným. Pro zatím je na hru, zvanou svět dost a dost času.
Nikdo soudný neočekává, že ze semen mrkve vyrostou kedlubny nebo ředkvičky. Přesto ve svém životě se obvykle podobně nesmyslně chováme. Zasadíme bodlák a očekáváme fíky. Z destruktivních, zlých, ustrašených, beznadějných, ukřivděných, ponurých, odmítajících … myšlenek očekáváme skvělé výsledky, skvělý a šťastný život. Když nepřijde (a on nepřijde), obviňujeme sebe, své okolí, celý svět a nakonec i boha. Jak pošetilé.
Zpátky ke společnosti. Jsou zde jakoby dvě základní vrstvy. Vrstva společnosti, tj. města, státy, obyvatelé planety a individuální osobní svět subjektu. Je triskni, že většina lidí si vůbec nedovede představit alespoň trochu lepší, lidštější společnost. Nelze se tudiž divit, že žije v tom, v čem žije. Přitom varianta a možnost lepšího lidského zřízení není až tak vzdálená. Je stejně vzdálená, jako naše schopnost si ji představit. Ani víc ani méně. Je zbytečné  poslouchat tolik beznaděje, skepse a fňukání lidského ega. Vždyť každý má to, co si zaslouží. Bez vyjímky. On, ty i já, milý čtenáři. Přitom vytvoření společnosti šťastných, milujících a spokojených lidí, společnosti, ve které by nebyly zbytečné, nebo dokonce škodlivé činnosti, kde by hrstka lidí nevlastnila většinu bohatství země, není až tak nemožné. Jsem však toho názoru, že většina lidí na této zemi si neumí představit nic jiného než bídu, zoufalství a utrpení. Považuje tento stav za daný a neměný a bude jej i ochotna bránit. A proč to někomu brát?
Do té doby, než se dostatečné (kritické) množství lidí probudí, aby vytvořilo společně civilizaci důstojnou Božích synů a Božích dcer, nezbývá než cesta přelaďování vlastní, individuální vrstvy, vlastní, subjektivně zažívané reality. Nejedná se však o vytváření svévole, o pseudorealizaci převléknutého a mazaného ega. Jedná se o život v pravdě, o návrat k sobě samému, k Otci, domů… Je docela legrační tvrzení některých pseudoduchovních lidí o tom, že nemají vůbec žádné ego. Kdyby to byla pravda, nebylo by zde již pro ně místo.
Problém nastává v okamžiku, když se nástroje „splaší“ a převezmou vůdčí místo. Vytvoří příšernou realitu, nehezký svět, ve kterém většina lidí denně žije. Je potřeba  pochopit, že mysl, ego a rozum, bez inspirace a vedení Ducha sv. nic dobrého nemůže vytvořit. Nikdy. Příčina stavu této společnosti není v neschopných či zkorumpovaných vůdcích. Příčina je v odpojení od Zdroje. ztracení sebe samému. Ne náhodou jsou populární filmy o zombie. Tento stav bez života, ne-mrtvý, ale také ne-živý, ukazuje stav běžného člověka.
A jak se vrátit ke svému středu, jak se stát skutečným člověkem? Vždyť je to tak dobře popsané. V mýtech, bájích pohádkách. Je to však cesta pro hrdiny. Ty ostatní, tlusté selky a tlustí sedláci (není myšleno sociální postavení, profese!), nemají šanci. Ve skutečnosti o cestu ani nestojí.
Je to cesta hrdinů a současně bláznů, kteří se již dostatečně vyřádili, kteří již nemají co ztratit, kterým tento svět se svými pochybnými projekty již nemá co nabídnout.
Na této cestě nestačí jen správná technika, je třeba též odhodlanost, vytrvalost a statečnost. Vždyť kdo se ohlédne, zkamení.
Svět hmotný, duševní (energetický), duchovní (mentální) mají jistou podobnost, určitou analogii. Pokud pochopíme děje v jednom, můžeme je aplikovat i na jiný. Proto stejně jako používáme v hmotném světě věci ke správným účelům, používáme i nástroje lidského ducha ke správným účelům. Neboť jak nahoře tak dole. Jak v nebi tak i na zemi.
Přeji nám všem mnoho úspěchů ve správném používání věcí tohoto světa i věcí světů neviditelných.
Nechť nám v tom pomáhá a vede Bůh.

zobrazeno: 445x | Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>