Dnešní den…

Dnešní den, kdy, když ne teď ?

Dnešní den, tak významný, tak neobyčejný, tak mimořádný a přesto zároveň stejný, jako každý jiný…
Jediné, co v životě máme, je dnešní den. Ani ten včerejší, ani ten zítřejší. Tady a teď, přítomnost, je to jediné co jest. Na první pohled pro každého zřejmé, jasné, pochopitelné, ve skutečnosti, se jedná o jedno z nejlépe „střežených“ tajemství tohoto matrixu, tohoto vězení, této zoo…
Samozřejmě, že ten jediný, kdo je zároveň obviněným, žalobcem, soudcem, věznitelem i katem, jsi ty sám, milý čtenáři…
Přítomný okamžik, je ona tajemná brána k věčnosti, ona možnost osvobození od těkavé mysli, z nadvlády „všeznalého“ ega, z pošetilého a strastiplného putování ztraceného syna. Jedná se o velice známý fenomén a přesto o jedno z největších tajemství.
Jak je to možné?
Na tuto planetu jsme přišli obvykle s velkým očekáváním, nadějí, důvěrou ve vlastní schopnosti a pevným přesvědčením, že své úkoly zde na zemi, bez problému zvládneme.
Po bolestné konfrontaci se zdejší realitou, zapomínáme na své poslání, předsevzetí, na smysl a důvod pobytu zde na zemi…
Na jedné straně dychtiví i oslněni požitky a lesklými pozlátky tohoto světa, na staně druhé, neustále přítomný strach, obavy, či neurčitý pocit neadekvátnosti.
Člověka postupně, jakoby obstupují temné přízraky, jakoby dávni vetřelci odkudsi z temného vesmíru, či jiné reality bytí. Ve skutečnosti, to není tak důležité. Důležité je, že přestože tyto bytosti, se jeví jako velice mocné, bez našeho souhlasu, ať již vědomého, či nevědomého, by nemohli vůbec nic.
Přestože, to vypadá podivně, je nesporný fakt, že každý z nás, bere na sebe své „jho“, své vězení, své zneužívání, své vykořisťování se svým vlastním a výslovným  s o u h l a s e m .
Z tohoto pohledu dobrovolné zůstávání v nevědomosti a ignoraci, není omluvou.
Kdo co zasel, to také sklidí. Z boží spravedlnosti není žádné vyjímky, kromě odpuštění z Lásky, spásy z Boží milosti.
To, co každý den prožíváme, před čím každý den utíkáme, čeho se každý den bojíme, či po čem toužíme, je pouze důsledek naší touhy, strachu a nevědomosti. Ve vzácných případech je realita světa také formovaná, moudrostí, láskou a odpuštěním.
V průběhu života člověka, tzv.ochočování, přebírají energetické, ovládající  entity moc a vůli člověka. Lidské bytosti zůstává pouze pocit zdání svobodné vůle a možnosti činění rozhodnutí. Pouze iluze, jako iluze blikající obrazovky v televizní reklamě. Skutečnost je však mnohem smutnější. Většina lidstva je spíše jako ovce vedené na porážku, jako kuřata chovaná na maso, jako krávy nedůstojně a necitlivě dojené až do posledních zbytku energie, života.
Jelikož přítomné bytosti (démoni) mají zájem na udržení statusu a své existenci, namlouvají člověku onen sen na život. Srovnej.film.matrix.
Zuří zde boj na život a na smrt. Nic víc a nic méně. Je sice pravda, že ve Skutečnosti, se vlastně nic nestalo, že konečné vítězství Světla, bylo vždy zaručené- problém je však v tom, zda se ono vítězství týka také mě a tebe milý čtenáři?
Je třeba si uvědomit, že věčné a Skutečné je pouze to, co vyvěrá z Boha, v něm se zachvívá a s ním je v jednotě. To ostatní, co si jakoby žije svým vlastním odděleným životem, svoji vlastní odlišnou, sobeckou vibrací, není trvale udržitelné a tudiž jednou zanikne. Není důležité, kdy to bude, důležité je, že to je nevyhnutelné.
Pokud žijeme převážně ve vibraci lidské, pomíjivé, což je většina kvality tohoto světa, nemůžeme se divit, že také s tímto světem i zanikneme.
Neboť Skutečné a věčné je pouze to, co se „chvěje“ s Bohem a v Bohu. To ostatní je odsouzeno k zániku a zmaru. Ať se to již různým představitelům líbí, či nelíbí.
To, co je Skutečné, bylo, jest a bude v Bohu, to ostatní, co v něm není,je pouze dočasné, snové, jako pára nad hrncem, či krůpěj ranní rosy. A jako taková dříve, či později nevyhnutelně zaniká.
Problém zde spočívá v tom, že ona naše „část“, kterou ztotožňujeme s věcmi pomíjejícími, zaniká s tímton světem a my s ní!
To neskutečné, světské, démonské, iluzorní, bude nevyhnutelně spáleno v ohni.
Nikdy nebylo jiné možnosti.
Zpět k dnešnímu dni.
Dnešní den, je ona brána ke věčnosti, ona úzká brána, kterou málokdo nalézá.
Dnešní den a v něm přítomný okamžik tady a teď, je onen klíč ke Skutečnosti, ke království nebeskému.
V přítomnosti, jakoby v onom mýtickém, bezrozměrném bodě, se zastavuje čas, zastavuje se iluze předstírání na život, zastavuje se projekce vlastních hříchů na jiné objekty (lidi) a zastavuje se možnost působení démonů na člověka a jeho zneužívání.
V přítomnosti se silně omezuje působení rozumu, ega a potažmo vliv predátorů na lidskou bytost. V tomto článku není dost prostoru pro vysvětlení mechanismu ovládání lidí. Přesto však důsledné setrvání v přítomnosti je pohromou pro všechny nelidské entity a parazity.
Je třeba si uvědomit, že tento matrix, tento úmělý svět, se svým trápením válkami, nesmyslnou ekonomikou, nefunkčním zdravotnictvím a zvráceným školstvím, je dílem vytvořeném v čase, tedy v minulosti a budoucnosti. Vina, křivda, nebo lítost z minulosti a obavy, vztek nebo touhy a očekávání (dychtění), projektované do budoucnosti jsou základním stavebním kamenem této pseudoreality. Přítomný, bezčasový okamžik tady a teď, se systému do plánu nehodí- je pro něj  n e s t r a v i t e l n ý  .
Jak udržet přítomný okamžik, cestu k věčnosti?
1. připustit a uvědomit si, že jsem ovládaný, že jsem nemocný-
neboť jen nemocní mohou být uzdravení, jen ovládaní, se mohou osvobodit.
2. využívat každé chvíle, každého okamžiku k zvyšení vědomí, k upamatování si přítomnosti, tady a teď.
3. zmenšování vlastní úmělé důležitosti a opouštění programů a hodnot tohoto světa, tj. odpuštění minulosti a vzdání se budoucnosti.
4. prosba a ponoření se do Vyšší vůle, do vůle Nejvyšší bytosti, která je konec konců také vůli naší!
Kéž stále více a více prožíváme přítomný okamžik, cestu na věčnost, v Lásce, moudrostí a pochopení, v jednotě se vším, co ve skutečnosti je, v jednotě s Nebeským Otcem a Nebeskou matkou, se všemi probuzenými bytostmi…
Nechť nám v onom kouzle prožívání Skutečnosti, v přítomném okamžiku pomáhá milosrdný Bůh, Amen.

zobrazeno: 1 241x | 3 komentáře

Komentáře

  1. Pepa napsal(a):

    Jako úvod do tématu super, ale co dál? Jak praktikovat? Jak se vrátit ke kořenům? Jak se vrátit zpět na správnou cestu?

    • Vladimír napsal(a):

      nepochopil jste psané….musíte si uvědomit co je napsáno…jste na cestě a vše je správné jen se radovat….

      • Vladimír napsal(a):

        ale pan Pepa to už nebude číst je velmi vzdálen v čase :-) nevadí…přeji hezký den

Napsat komentář: Vladimír Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>