Nesmrtelnost duše

Nesmrtelnost duše- „Jestliže nezemřeš dříve, než zemřeš, navěky zahyneš.“(Angelus Silesius)

Při cestě světem těchto časů, má poutník na výběr ze dvou základních směrů, pohledů. Neutralita zde není možná, dříve či později bude směr zvolen, třebaže na nevědomé úrovni. První směr tvrdí, že člověk je hmotná „anomálie“, chaotický a nahodilý shluk buněk, z hmoty vycházející, hmotou určovaný a v hmotě posléze končící. Veškeré duchovní jevy, jako vědomí, láska, cit, intuice, myšlenky apod., jsou pouze projevem hmoty, jsou jejím výtvorem a nadstavbou. Se zánikem hmotného těla, vše z individuality člověka definitivně a neodvratně zaniká, končí. Druhý pohled tvrdí, že na počátku „bylo slovo“, tedy na počátku stvoření byla idea, síla tvoření myšlenky, slovo, které se posleze manifestovalo v jemnohmotné a posleze v hmotné věci, útvary a bytosti včetně člověka. Prvotní je zde tedy záměr Boha, inteligence schopné a ochotné tvořit svoji lílu, boží hru. Veškeré ostatní,  sekundární projevy jako hmotný vesmír, země, příroda, živé  bytosti včetně lidského hmotného těla, jsou již odvozené, druhotné projevy vyzařování Božího ducha. Vše „co se týka boha“ v člověku je svou podstatou věčné a nezaniká.
Každá lidská bytost na této planetě stojí před rozhodnutím, na kterou stranu se vydá, zda zvolí úděl nevědomých ovcí vedených na porážku, což v různých formách a nuancích volí většina lidí, nebo zda se vydá na cestu sv.Ducha, na cestu pravdy, lásky a dobra.
V kontextu článku pravda, láska a dobro nevyjadřují lidské konvence, názory a úmluvy, ale skutečnost, která však není z tohoto světa.
Občas mne napadá, jaký by asi byl člověk, kdyby skutečně se jednalo o produkt a výtvor hmoty- rozhodně by nebyl jako dnes! Mohl by být třeba podobný vetřelci ze sci-fi filmu. Zde se totiž jednalo o skutečně dokonalou a funkční hmotu, bez zbytečných emocí, skrupulí a pseudoduchovních nadstaveb. Ačkoli to možná bude spoustě lidí nepříjemné, hmotný člověk jak ho dnes známe, je všechno možné jen ne dokonalý hmotný produkt. Je zajímavé, že dnešní generace jakoby materialistů, přistupují zcela nevhodným způsobem ke svým hmotným tělům.
Což vám nebylo nikdy divné, kde a proč se v hmotném člověku bere tak velké množství citových, emocionálních a myšlenkových nadstaveb, kde se bere takové množství duchovních pseudoproblémů, obav, tužeb a strachů? Proč hmotný člověk, jehož základní prioritou je blaho hmotného těla, je spíše emocionálním a iracionálním útvarem, vnitřně silně rozpolceným, který zároveň nevládne vůbec ničemu a nerozumí ani pověstné „nudli u nosu.“ Stěží si lze představit, co by se dělo na tomto světě v případě, že by lidé přišli o veškeré kompenzační náhražky ve formě, psychofarmak, drog, alkoholu, tabáku, jídla, práce, sexu, televize, nakupování…Domnívám se, že takovou apokalypsu, která by nastala, takové hrůzné prožitky zmrzačených lidských duší, si stěží dovedou představit i tvůrci hororů v Hollywoodu.
Naneštěstí nic takového prozatím nehrozí, lidstvo dál sní svůj sen v nevědomosti.
Podle mne jen trochu soudnému člověku musí být jasné, že my lidé nejsme žádné hmotné „konstrukce“, žádné hmotné těla s mentální nadstavbou, která jakoby mimochodem svými emočními projevy narušují průběh budování hmotného, přímo „kazí hru“.
Jinou možností je hlas nehmotné duše, která se neustále hlásí o pozornost, něhu a uvědomnění. Ony „nepochopitelné“ nehody, úrazy, životní příběhy, nemoci, které člověk odmítá pochopit a přijmout,jsou vlastně hlasem ztrápené duše, hlasem božím, který se hlásí o svá práva, který se hlásí o pozornost. Vítězství duše v tomto „boji“ je předem dáno a je známo již od počátku stvoření- jediná otázka zbývá, zda to bude s námi nebo bez nás!
Co tedy znamená „zemřít dříve než zemřeš“?
Otázky smrti v moderní společnosti patří k nejvíce zapovězeným a potlačeným oblastem. Pouhé mluvení o smrti ve společnosti často znamená menší trapas. Až dojemně působí zoufalá snaha hmotného člověka zvítězit nad smrti, obelstít ji, nebo alespoň ji nějakým způsobem skrýt. Na první pohled neškodné a kultivované počínání, představuje vážný duchovní problém, představuje další vítězství démonů temna. Problém je v tom, jak již dlouhé století upozorňuji duchovní systémy, že kdo není ochoten dobrovolně a za života zemřít, zanikne, zemře ve skutečnosti trvale a navěky!
Vím, že na první pohled připadá smrt před smrtí zvláštně, pro mnohé až šíleně, ale přesto se zřejmě jedná o jedinou možnou cestu k životu, ke skutečnosti.
Samozřejmě, že zemřít před svou (fyzickou) smrti, představuje zemřít světu duchovně, vzdát se vláken touhy, vášně, chtění, strachu tj.ega, neboli „malého já“,které je z  emocí utkané a které se mentální projekce nazývané tento svět drží „jako klíště“.
Proč však se mám vzdát toho co důvěrně znám, toho co se domnívám, že tvoří moji osobnost, mně samého…?
Odpověď bude pro mnohé překvapivá: protože to za koho se považuješ je pouze maska, persona, falešná představa, která je jednak lživá a jednak ti působí utrpení, vysává život a vede k jisté smrti… Pokud někdo namítá, že si žije dobře a nemá důvod nic měnit, doporučuji půst nejed od jídla, ale i od kompenzačních pomůcek, ztišení, odebrání se do samoty, případně i tmy. Co zde člověk po zaměření do vlastní duše nalezne- ony rozpory, nepřiznané oblasti duše, stíny temna, upraví zcela jistě pohled hledajícího.
Nejenom na hmotném světě, ale i na jemnohmotných rovinách probíhá boj o vědomí člověka, probíhá boj o lidskou duši. Na straně jedné člověk jako dítě boží,magická bytost obdařená mocí, vědomím a láskou, o které je těžké jenom psát- na straně druhé ovce vedené na porážku, dobytek chovaný pro energii a výživu samozvaných entit odněkud z vesmíru… Samozřejmě, že oni dravci, démoni dávnověku, kteří již dávno zotročili lidstvo, nebudou ochotni se svého „jídelničku“, svého zdroje obživy dobrovolně vzdát. Učiní vše pro to, aby lidstvo i nadále udržely v „hypnotickém“ spánku nevědomosti, skoro jako „živé konzervy“.
Přitom již v bibli je jasně ukázáno, že „nenarodíte-li se znovu, nevejdete do Božího království“.Je však pochopitelné, že znovu zrodit se může pouze ten, co již předtím zemřel. Zasvěcenci to nazývali slovy mystická smrt a vzkříšení, jako nezbytný předpoklad cesty člověka k sobě samému,  cesty člověka k Otci, do Božího království.
Přestože tato cesta není snadná, je s pomocí boží možná a především stojí za námahu a odříkání. Na jedné straně je život „ovce“ v utrpení a beznaději- v nutném následku smrti a konce, na straně druhé příslib osvobození, příslib věčného života, nalezení svého středu, sebe samého, nepopsatelného stavu štěstí, lásky a harmonie- nebo alespoň přestup na duchovnější, jemnější rovinu.
Na počátku stvoření byla dána člověku svobodná vůle, může se rozhodnout téměř pro cokoliv, dokonce se může i postavit vůči Bohu,který jej ale přesto miluje(vyživuje), může popřít sám sebe, popřít, že je duchovní bytost, vytvářet sen této planety, který si mnohde nezadá s opravdovým peklem.
Co však nemůže, je zničit svoji božskou jiskru Já Jsem, která nakonec stejně procitne do jednoty. Problém však zůstává, že v této hře již nemusí být místo pro nás takové, jaké se vnímáme a za jaké se považujeme. A to myslím je docela škoda…
Jsou dvě cesty: cesta pohodlná, snadná, vedoucí do záhuby, a cesta úzká vedoucí do spásy- a je pouze na nás jakou z nich si vybereme…x

zobrazeno: 1 071x | Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>