http://www.methanoia.cz/lekari-a-lecitele/ Duchovní čtení o navrácení k sobě samému... Tue, 05 Feb 2019 21:39:55 +0000 hourly 1 https://wordpress.org/?v=4.2.38 http://www.methanoia.cz/lekari-a-lecitele/#comment-408 Mon, 13 May 2013 08:36:29 +0000 http://www.methanoia.cz/?p=698#comment-408 Děkuji Hanko za doplnění… Pavel

]]> http://www.methanoia.cz/lekari-a-lecitele/#comment-407 Sun, 12 May 2013 12:09:51 +0000 http://www.methanoia.cz/?p=698#comment-407 Moc hezky napsané… Souhlasím s názorem, že nemoc má hluboký význam, který může být velkým mezníkem v lidském životě. Díky nemoci se člověku otevírá možnost uvidět věci zásadní a přitom opomíjené. Z tohoto pohledu je nemoc velký dar. Je to příležitost, ale vlastně není nezbytná. Je to jen důsledek dlouhodobé disharmonie na dušení úrovni, ke které vlastně dojít vůbec nemuselo. Ale proč k ní vlastně došlo? Říká se, že emoce jsou jazykem duše. Žijeme ve společnosti, kde děti od malička učíme mnohým „nezbytným“ dovednostem, plníme jejich hlavičky nesmyslným množstvím nesmyslných informací. Na jejich pocity se jich nikdo neptá. Pocity se stávají obtěžující složkou na naší životní „honbě za pokladem“. Málokdo ví, jaký poklad vlastně hledá. A málokdo ví, že pocity, jsou zásadním a jediným ukazatelem správné cesty… A když sejdeme ze správné cesty, když nežijeme v souladu se sebou a svýmí pocity, ztrácíme svou moc. Přijde ne-moc… Cesta ke zdraví podle mně vede právě přes opomíjené pocity a emoce. Jenže málokdo ví, co s nimi. Ve škole se naučíme spoustu zbytečností, ale o pocitech se tu nedozvíme nic. Snad jen, že mnoho z nich je pro společnost nepřijatelných a ostudných. A protože chceme být přijatelní a dokonce milovaní, své emoce si necháváme pro sebe. A často je zavřeme ještě hlouběji, abychom je neviděli ani my. Potřebujeme být nakonec přijatelní i sami pro sebe. Cesta ke zdraví proto může být plná překvapení. Ale zároveň je velkým životním dobrodružstvím, kde člověk nakonec může nalézt poklad nejcennější. Sám sebe…

]]>