Emoční tělo 2

Dravci, létavci, anorganické bytosti, démoni, emoční tělo, paraziti…

Pokračování z 13.1.2012

V minulém článku jsme si řekli, co že to vlastně ti paraziti jsou. Nyní nám zbývá nejdůležitější věc a to je, jak nad nimi lze zvítězit, jak se může člověk osvobodit. Jedná se o začátek jakékoliv opravdové změny, nebo duchovního vývoje.
Přemožení démona ve své mysli, nebo-li zvládnutí emočního těla, je první předpoklad svobodného života. Pokud člověk nezvítězí „sám nad sebou“, nemůže být svobodný.
Samozřejmě, že nikdy není zaručeno vítězství. Tento boj je možné vyhrát, nebo prohrát. V každém případě je zde alespoň šance učinit vše, co učinit lze.

Dravec je živá energetická bytost, jejímž základním zájmem je přežít. Přestože se některým lidem jeví jako relativně „hloupá“,  je třeba si uvědomit, že je velice úspěšná.
Chtěl bych se zmínit o čtyřech cestách k přemožení démona v lidské mysli. Samozřejmě, že každý si vybere tu, jež mu nevíce vyhovuje, pro niž má předpoklady a schopnosti. Jednotlivé metody lze samozřejmě navzájem kombinovat. Rád bych zdůraznil, že se nejedná o žádnou „novinku“, nebo nějaký objev. Tyto znalosti jsou staré jako samo lidstvo. Pouze byly tak nějak příliš „uschované“ a většině i neznámé.

Nejdříve zmíním o které metody se jedná.
1. Systematicky oslabovat entitu
2. Přestat entitu vyživovat
3. Zemřít světu (mystická smrt- smrt ega)
4. Život v přítomném okamžiku (důsledně)

A nyní podrobněji k jednotlivým metodám.
1. Systematické oslabování entity znamená postavit se tváří v tvář svým strachům, obavám, přehnaným touhám i falešným potřebám a kousek po kousku se jich zbavovat a překonávat. Klasickým případem je pohádkový drak s mnoha hlavami a hrdina, jež onu „příšeru“ chce přemoci. Každá hlava představuje náš strach a naše obavy. Jakoby s každou maličkosti, kterou ve svém životě zvládneme a překonáme, přišel pokaždé drak o jednu hlavu. Je však třeba si uvědomit, že drak má mnoho hlav a někdy mu i nové stále dorůstají. Je zřejmé, že tato cesta je vhodná pro disciplínované jedince, kteří vytrvale, kousek po kousku si berou zpět svoji moc, svoji energii i svoji duši. Samozřejmě, že se jedná o cestu zdlouhavou.

2. Přestat entitu vyživovat, znamená přestat posilovat parazita energeticky, neboli ho vyhladovět a nakonec rozpustit. Jelikož je vyživován převážně tzv. negativními emocemi, neboli bolesti, znamená to přestat tuto energii vytvářet. Samozřejmě, že se to snadno napíše, nebo řekne, ale ve skutečnosti je věc mnohem obtížnější. Problém je v tom, že energetická bytost již ovládá mysl člověka a nebude chtít připustit změnu jeho myšlení. Jde ji konečně o její existenci. Další nebezpečí je v tom, že i značně vyčerpané a zesláblé emoční tělo se může v příznivých podmínkách opět aktivovat a ovládnout člověka.

3. Zemřít světu, neboli mystická smrt znamená „zasvětit“ se andělu smrti. Iniciace smrti byl známý obřad ve všech duchovních kulturách. Jedná se o zemření světu, všemu čím se chlubí, co nabízí a čím se pyšní. Jinými slovy zemřít ďáblu a znovu se narodit z vody a Ducha Svatého. Při této cestě umírá lidské ego, lidská persona a parazit, přičemž hmotné tělo je zachované. Tato cesta je velmi rychlá a účinná, není však vůbec snadná. Je třeba si uvědomit, že parazit kontroluje člověka a bude se bránit svému zániku všemi možnými prostředky.

4. Život v přítomném okamžiku, znamená důsledně přebývat ve skutečnosti tady a teď. Ani včera ani zítra, ale tady a teď.
Tato cesta vychází z poznání, že emoční tělo ke svému pocitu identity a ke své existenci nezbytně potřebuje minulost nebo budoucnost. Pouze v minulosti nebo budoucnosti může získat zdání identity, může přežít. Bezčasová přítomnost (věčnost) tady a teď je pro emoční tělo nepřijatelná a likvidační. Jelikož si je toho dobře vědomé, snaží se udržovat ovládanou bytost (člověka-hostitele) buď v minulosti nebo v budoucnosti, avšak nikdy v přítomnosti. Jelikož, ale minulost i budoucnost je pouze fikce (minulost již není a budoucnost ještě není), udržuje parazit člověka v neskutečném konstruktu viny a strachu. V tomto stavu člověk za sebou jakoby táhne vinu, nebo lítost z minulosti, která ale již není a obává se nebo dychtí po budoucnosti, která ale ještě není. V obojím případě se nachází člověk mimo realitu, ve světě lží, ve světě démonů. I v tomto případě je samozřejmé, že emoční tělo učiní vše pro to, aby adepta vytrhlo z přítomnosti, neboť si je dobře vědomé následku přítomného okamžiku pro svoji existenci.

Závěrem lze jen popřát nám všem mnoho úspěchů na cestě k osvobození od lží a nenávisti. Je to podobné jako pohádkové příšery, které také vypadaly jako obrovské, mocné a nezdolné, ale nakonec z nich zbyl jen „rozfoukaný“ kabát. Je to také podobné jako se světlem a tmou. Tma není opak světla, tma je nepřítomnost světla. Když světlo přijde, s tmou nebojuje, ale tma již není.
A tak podobně probíhá boj hrdiny s přízraky…

 

zobrazeno: 2 419x | 3 komentáře

Komentáře

  1. Pavlina napsal(a):

    Pokračování článku je výborně sestavené. Jen se směji, že naše cesty jdou (téměř) totožným směrem. Už se těším, až spolu budeme moci sdílet své zkušenosti a poznatky.

  2. Hanka-Bonaccia napsal(a):

    Díky za tento skvělý příspěvek. :-) Souzním. Pokud má člověk ještě nízké touhy a v jeho prioritách převažují aktivity a věci, související s „dořešováním či dovyvíjením lidské osobnosti a ega“, tyto touhy vždy převálcují jeho vyšší Já a jeho vnitřní živou (duchovní) Individualitu a nepodaří se mu tyto nižší „entity“ vymýtit, protože si je (často i nevědomě) k sobě neustále přitahuje. Záleží na opravdovém chtění a touze – žít opravdový a čistý Život, což si musí každý v sobě ujasnit, na kolik procent chce ještě „dovyvíjet“ tuto nižší osobnost skrze prožitky, po kterých ještě touží, a na kolik procent se chce již očistit od svých nižších „vibrací“ a bude se snažit tyto „přetransformovat“ rozpuštěním či odevzdáním Bohu a ponořením se do Boží Lásky. Podle tohoto rozlišení v sobě si každý ujasní, nakolik chce být již „čistou duší“ a nakolik se ještě touží „ponořovat“ do „nízkostí“. Vlastním sebezpytováním si tak uvědomí svoji úroveň (pokud se opravdu podívá hluboko do své duše a nebude se bát tam spatřit opravdu vše, co tam má) a pokud úpřímně chce toto vše pozvednout na vyšší rovinu, může tak učinit skrze modlitbu a meditaci – kdy aktivuje vědomý proces odevzdání všeho nízkého v sobě Bohu – k očištění, rozpuštění, transformaci a následně prosbu o naplnění duše Božím Světlem a Pravdou, sjednocením se s Ním. Když v sobě takto rozžehne Světlo Ducha, tma zaniká. Však musí chtít – Světlo vidět a nechat se Jím probudit. Musí v něm být touha po Světle, touha po BOHU.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>